Jak nedávno trefně poznamenal Karel Schwarzenberg, "i odsouzení by měli mít své zastoupení v parlamentu". Tahle glosa se objevila třeba v pořadu Střepiny, vysílaném 11.11.2012. Bylo to v reakci na mandát nového poslance ODS, Romana Pekárka. Toho poslance, který byl nepravomocně odsouzen na šest let nepodmíněně za korupci.
Nevím, jestli pan ministr myslel svou poznámku vážně, nebo jako vtip. Nepřísluší mi hodnotit jeho smysl pro humor. Nemohu vědět, jestli je pan poslanec Pekárek vinen, či nikoli. Stejně tak nemohu vědět, jestli vystoupení pana Pekárka z řad ODS a následné požadavky premiéra, aby Pekárek odevzdal i poslanecký mandát jsou morálně podložené kroky, nebo jenom veřejné vystoupení podle předem připraveného scénáře. Pokud ve svém případu stíhání pro korupci hodlá pan Pekárek využít svou poslaneckou imunitu, je to jeho zákonné právo. A zákony jsou základem každého demokratického státu.
Hlas poslance Pekárka seslalo ODS a TOP09 samo nebe. Díky němu se koalici nakonec podařilo schválit kontroverzní zákon o církevních restitucích. S ohledem na presumpci neviny se na pana Pekárka musí pohlížet jako na nevinného. Je to právo zaručené každému občanovi naší země.
Stejné právo se vztahuje i na bývalého hejtmana Davida Ratha. Jeho kauza sedmi miliónů v krabici od vína je notoricky známá a dá se předpokládat, že nám dělá ostudu i v zahraničí. Korupce, úplatkářství, prostě hrůza.
Když chtěl David Rath promluvit v parlamentu, bylo z toho pozdvižení. Spousta politiků, především těch koaličních, se netajilo opovržením a morálním zhnusením nad tím, že člověk, který je stíhán za korupci chce mluvit na posvátné půdě poslanecké sněmovny. Asi nejlíp to vyjádřila paní Němcová z ODS: "Já se přikláním k tomu, že by David Rath neměl být propuštěn z vazební věznice a nemělo by mu být vůbec umožněno vystoupení v Poslanecké sněmovně.". Jeho domácí strana se od něj distancovala pes by si od něj kůrku nevzal. Vypadalo to, že kdyby někomu chtěl darovat krev, tak jí ten dotyčný raději vylije do kanálu.
Obě kauzy jsou si docela podobné. Jedná se o úplatkářství a korupci. V obou figurují veřejní činitelé a v obou případech se na ně vztahuje presumpce neviny. Ale jsou i odlišnosti.
V případě Davida Ratha se jedná o poslance, stíhaného za úplatek ve výši sedm miliónů korun. Zatím neproběhl soud a David Rath sedí ve vazební věznici. Měl možnosti promluvit v parlamentu. Nejprve to museli schválit jeho kolegové poslanci. Jeho domácí strana se od něj distancovala.
V případě Romana Pekárka se jedná o poslance, odsouzeného za úplatek ve výši jednoho miliónu korun. Soud proběhl a vyhlásil rozsudek. Ten zatím nenabyl právní moci. Roman Pekárek je na svobodě. Měl možnost ovlivnit schválení zákona za stovky miliard. Nikdo mu nemusel nic schvalovat. Jeho domácí strana ho požádala o vstup do parlamentu, pak ho nechala hlasovat a až pak se od něj distancovala.
Pokud nějaká skupina lidí odsuzuje to, aby stíhaný poslanec pronesl projev v parlamentu, tak jak může ta samá skupina lidí dopustit, aby (nepravomocně) odsouzený poslanec ovlivňoval schvalování zákonů?
Ať už to dopadne se zmíněnými poslanci jakkoli, tenhle dvojí metr zůstane zapsaný v historii našeho parlamentu. Snad si toho všimnou i vnímaví voliči.
V Praze, 12.11.2012.
Nevím, jestli pan ministr myslel svou poznámku vážně, nebo jako vtip. Nepřísluší mi hodnotit jeho smysl pro humor. Nemohu vědět, jestli je pan poslanec Pekárek vinen, či nikoli. Stejně tak nemohu vědět, jestli vystoupení pana Pekárka z řad ODS a následné požadavky premiéra, aby Pekárek odevzdal i poslanecký mandát jsou morálně podložené kroky, nebo jenom veřejné vystoupení podle předem připraveného scénáře. Pokud ve svém případu stíhání pro korupci hodlá pan Pekárek využít svou poslaneckou imunitu, je to jeho zákonné právo. A zákony jsou základem každého demokratického státu.
Hlas poslance Pekárka seslalo ODS a TOP09 samo nebe. Díky němu se koalici nakonec podařilo schválit kontroverzní zákon o církevních restitucích. S ohledem na presumpci neviny se na pana Pekárka musí pohlížet jako na nevinného. Je to právo zaručené každému občanovi naší země.
Stejné právo se vztahuje i na bývalého hejtmana Davida Ratha. Jeho kauza sedmi miliónů v krabici od vína je notoricky známá a dá se předpokládat, že nám dělá ostudu i v zahraničí. Korupce, úplatkářství, prostě hrůza.
Když chtěl David Rath promluvit v parlamentu, bylo z toho pozdvižení. Spousta politiků, především těch koaličních, se netajilo opovržením a morálním zhnusením nad tím, že člověk, který je stíhán za korupci chce mluvit na posvátné půdě poslanecké sněmovny. Asi nejlíp to vyjádřila paní Němcová z ODS: "Já se přikláním k tomu, že by David Rath neměl být propuštěn z vazební věznice a nemělo by mu být vůbec umožněno vystoupení v Poslanecké sněmovně.". Jeho domácí strana se od něj distancovala pes by si od něj kůrku nevzal. Vypadalo to, že kdyby někomu chtěl darovat krev, tak jí ten dotyčný raději vylije do kanálu.
Obě kauzy jsou si docela podobné. Jedná se o úplatkářství a korupci. V obou figurují veřejní činitelé a v obou případech se na ně vztahuje presumpce neviny. Ale jsou i odlišnosti.
V případě Davida Ratha se jedná o poslance, stíhaného za úplatek ve výši sedm miliónů korun. Zatím neproběhl soud a David Rath sedí ve vazební věznici. Měl možnosti promluvit v parlamentu. Nejprve to museli schválit jeho kolegové poslanci. Jeho domácí strana se od něj distancovala.
V případě Romana Pekárka se jedná o poslance, odsouzeného za úplatek ve výši jednoho miliónu korun. Soud proběhl a vyhlásil rozsudek. Ten zatím nenabyl právní moci. Roman Pekárek je na svobodě. Měl možnost ovlivnit schválení zákona za stovky miliard. Nikdo mu nemusel nic schvalovat. Jeho domácí strana ho požádala o vstup do parlamentu, pak ho nechala hlasovat a až pak se od něj distancovala.
Pokud nějaká skupina lidí odsuzuje to, aby stíhaný poslanec pronesl projev v parlamentu, tak jak může ta samá skupina lidí dopustit, aby (nepravomocně) odsouzený poslanec ovlivňoval schvalování zákonů?
Ať už to dopadne se zmíněnými poslanci jakkoli, tenhle dvojí metr zůstane zapsaný v historii našeho parlamentu. Snad si toho všimnou i vnímaví voliči.
V Praze, 12.11.2012.
